ZPOVĚĎ ZIMOMŘIVÉ

Včera v 6 hodin ráno měla voda 6 °C, vzduch přesně 0 °C. Opět jsem si užila svoji ranní ledovou koupel. Dnes jsem se do zahradní otužovací kádě nořila o pár hodin později, slunce už bylo dávno nad obzorem a vzduch měl 12 °C. Na teplotu vody jsem se nedívala, ale pocitově byla rozhodně o pár stupňů teplejší než včera. Chladná byla i tak pořád dost. Dovedla mne přesně tam, kam jsem si zvykla, že mne posledního půl roku vodí.

Znáte to taky? Nejdřív je to trochu šok, tak hned po zanoření zalapám po dechu. Vědomě svůj dech zklidním a zpomalím. Cítím všude na těle drobné štiplavé jehličky. Fungují chvíli.

Postupně se ve mně rozlije nádherný pocit TADY a TEĎ. Dostávám se SAMA K SOBĚ. Myšlenky zamrznou nebo odplynou, nevím, najednou je nevnímám a jenom JSEM. Čas v tom stavu plyne jaksi jinak, zastaví se. Je to balzám na duši.

Rok zpátky by mne ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že budu něco takového provozovat. Každá voda chladnější než 20 °C byla v mém vnímání pro odvážné, ale rozhodně ne pro mě. Obdivně jsem prohlížela fotky otužilců a všechny, co nacházeli vášeň a nadšení v ledu a chladu, jsem považovala za jiný živočišný druh.

Byla jsem přesvědčená, že tohle já nemůžu, nechci a nikdy nebudu. Jenže nikdy neříkej nikdy.

Vlastně jsem dost překvapila sebe samu, když mne, nevím z jakého popudu, napadlo začít se studenýma sprchama. Sbírala jsem veškerou svoji odvahu a odhodlání, abych na sebe pustila ve sprše na 15 vteřin studenou vodu. To mne zabije!

Světe div se, přežila jsem to :-). Pocit, že mne to skolí, se nevyplnil. Tak se stalo, že jsem u studených spršek vydržela. Co, vydržela, dokonce jsem v nich našla zalíbení!

Fascinovalo mne to teplo, které se po těle začne rozlívat, když z takové sprchy člověk vyleze. Z 15 vteřin se postupem času stala minuta a z té minut několik. A jako vedlejší efekt se dostavilo to, že jsem najednou nepotřebovala mít v noci na nohách teplé ponožky, jupí.

Ještě jsem tomu úplně nerozuměla, ale věděla jsem, že něco se mi v hlavě „překlopilo“.

Začalo mne lákat vlézt do vody všude, kde se v přírodě dalo. Zatopený lom nebo horský potok se pro mne staly dokonalým místem k zanoření. Takže jsem to praktikovala v průběhu celého léta i začínajícího podzimu. 10tistupňová voda v potůčku pod Rejvízem mi připadala jako vrchol otužování a mých vlastních možností.

Dělalo mi to radost. Ale to jsem ještě netušila, jak to bude pokračovat.

Na začátku října se objevil spontánní nápad pořídit otužovací káď na zahradu. Od myšlenky nebylo daleko k činu, a přesně 10.10. stála nádoba se 400 litry studené vody na dvoře. Tak jsem byla trošku zvědavá, jak dlouho půjde ty ranní ponory provozovat, podzim už se hlásil o slovo. Byla jsem přesvědčená, že jak se venkovní teplota začne blížit nule, tak končím. To přece pro mne není!

ALE. Stalo se něco naprosto nečekaného. Teplota vzduchu i vody postupem času opravdu klesla k nule. A pod nulu. To se čekat dalo 🙂 Voda i zamrzla, takže bylo třeba led rozbíjet, aby se do kádě vůbec dalo vlézt. A mně nešlo přestat 😂. Zjistila jsem, že tu ledárnu ráno potřebuju! Nepoznávala jsem sebe samu. To jsem si nepředstavovala 🙂

Najednou jsem vstupovala do dne úplně přeladěná, nebo spíš skvěle vyladěná. Ať mne čekalo ten den cokoliv, po ranní ledové koupeli jsem věděla, že to dám. Prostě pecka👍

Přes zimu jsem si vytvořila regulérní závislost. A proč to teď vlastně všechno píšu? Protože přemýslím, co teď? Pocity se ve mně pěkně perou. Po té dlouhatánské zimě se fakt těším se na jaro, na sluníčko, na teplo. A zároveň nechci, aby se ta krásná ledová rána najednou vytratila. Dumám, jak tuhle závislost, udržím v té teplejší části roku při životě? Na sever se stěhovat neplánuju 😂 Poradí mi někdo zkušenější?

No nic, horské bystřiny a studené sprchy to přes léto jistí. Zatím budu o otužování číst, mám tu nachystanou knížku od Wima Hofa. Jen tak mimochodem, ranní prodýchání podle Wimovy metody vás taky skvěle nakopne do nového dne. To se dá aspoň provozovat celoročně. A na podzim se mám zase na co těšit.

Zní to celé trochu šíleně, že? Jestli máte pocit, že studená voda pro vás fakt není, dávejte pozor na svoje intuitivní nápady. Může se vám totiž přihodit něco podobného. A nový dobrozvyk budete mít zarytý pod kůží než se nadějete.

Nebo se rovnou vědomě rozhodněte. Teď je ideální čas začít 😊 Nejtěžší je ten první krůček, pak už to jde skoro samo. Tak co, jdete do toho?

Jestli váháte, tak nezapomeňte na tu pomyslnou misku vah hodit, že s otužováním:

• Budete hned po ránu probraní víc než po dvojitém espressu
• Nálada vám pod bodem mrazu rozhodně nezůstane, právě naopak, budete se nakažlivě usmívat na svět
• Dostanete křídla – budete vědět, že se přenesete přes cokoliv, od špatného počasí přes naštvaného šéfa po ztracené klíče od bytu
• Zahodíte tlusté ponožky
• Budete odolnější proti všem virům a bacilům, co poletují kolem
• Nerozhodí vás, až doma nepoteče teplá 😊
• Dostanete se blíž sami k sobě a díky tomu všechny výzvy, které vám život přináší, snáze pochopíte, přijmete a zvládnete

Nehledejte výmluvy a přijměte výzvu 😊 není co ztratit!

Třeba je obava z chladu jen tím pomyslným stínem, který můžete překročit. A překračováním stínů se otevírají nové obzory…