JAK NA REKONVALESCENCI PO COVIDU

Už je nás hodně, co onemocnění Covid-19 zažili na vlastní kůži. Ale stále je více těch, kteří ještě tuto zkušenost nemají a vytvářejí si spoustu strachů a domněnek, které jim moc na klidu nepřidávají. Proto jsem se rozhodla se s vámi o ten můj zážitek podělit.

Žiju zdravě. Až na drobné výjimky jím hodně ovoce a zeleniny, vyhýbám se průmyslově zpracovaným potravinám, piju dostatek především čisté vody. Přiměřeně se hýbu, dopřávám si dostatek spánku a odpočinku. Otužuju se.

Žiju vědomě. Pracuju na kvalitě svých vztahů v rodině i s přáteli. Vím, že jsou pro mne zrcadlem a mohou mne mnoho naučit především o mně samotné. Své pocity nedávám nikomu za vinu, vím, že jsou jen moje a že jenom já s nimi mohu pracovat.

Žiju téměř vzorně :)) A i tak to přišlo.

Teď si říkáte, tak jak to je? Sylva tady hlásá nějaká doporučení jak si udržet zdraví a stejně onemocněla. Pak se já na to teda můžu vykašlat a zůstanu u svých zažitých zvyků, nemá cenu něco měnit.

Nabídnu vám teď druhý úhel pohledu. Na svém krátkém příběhu ukážu, proč jsem covid potřebovala a následně vysvětlím, proč každá, i malá změna našich návyků má smysl.

Začněme příběhem:
V prosinci jsem telefonovala s kamarádkou. Potřebovala poradit něco na zánět močového měchýře. Měla obavu, že bude třeba nasadit antibiotika. A taky měla strach, že někdo z její rodiny onemocní covidem a jak by to probíhalo. Uklidňovala jsem ji, že nevadí, když v tomhle stavu nezvládne nakoupit dárky a napéct x druhů cukroví. Že Vánoce proběhnou i bez cukroví a největším dárkem pro všechny bude, když se rodina setká pohromadě a užije si vzájemnou blízkost.

A ŽE TU MOŽNOST ZASTAVIT SE, MŮŽE VNÍMAT JAKO DAR

Že se z toho nepotřebuje stresovat. A jak jsem s ní mluvila, došlo mi, že já jí to tak trochu závidím! Taky bych se ráda zase jednou zastavila pořádně a nahlédla do svého nitra hlouběji. Fakt dlouho jsem nemarodila. Normálně jsem si uvědomila, že to teď potřebuju.
Hlava to viděla jinak – je super, že se držíš, funguješ v lékárně, jsi tam pro pacienty, doma to máš pod palcem, mezi svátky budeš mít volno, pojedeme na běžky a užijeme si zimu. Ale srdce volalo o delší pozornost…Povídám jí: Maruško, vždyť Ty se vlastně máš. Já Ti snad závidím… A do 10dní jsem byla pozitivní. Ne v hlavě 😊, ale na antigenním i PCR testu. Náhoda? Já to vnímám tak, že jsem si o to vyloženě řekla. Že jsem Vesmíru poslala žádost, jestli bych si nemohla víc orazit 😊

Opakuju to často a ráda – NADE VŠÍM JE HLAVA. Tohle je pro mne jasná ukázka, jak funguje vyslaná myšlenka.

Jak u mne onemocnění probíhalo

Po 3 bezpříznakových dnech se u mne projevila teplota, silná bolest hlavy a tělesná slabost, téměř jsem nepotřebovala jíst. Další dny teplota ustoupila, ale bolest hlavy a těla přetrvávala. Přidalo se pálení nosní sliznice a vodnatá rýma.

Po týdnu stále žádné výrazné zlepšení, naopak. Začalo se mi hůř dýchat, nemohla jsem se „dodechnout“. Tohle jsem nečekala. Nikdy jsem to nezažila a první moment mne to dost vyděsilo. Začala jsem s dechem vědomě pracovat. Díky zkušenostem z jógy, metody Wima Hofa a meditacím jsem přišla jak na to. Fungovalo to, během pár dní se mi dýchalo normálně. Ztratila jsem ale čich.

Tohle se odehrálo během 2 týdnů, kdy mi po těle bylo docela krušno. Rozhodně to nebyla procházka růžovou zahradou ani dovolená. Ale jak jsem říkala, obrátila jsem pozornost do sebe a začala si dělat v sobě pořádky.

Dost mi k tomu dopomohlo čtení – nejdřív jsem dojela od Ruedigera Dahlkeho Princip stínu. Pak jsem tam a zpět pročetla Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolleho, kterou jsem si půjčila v knihovně už víc než před měsícem a pořád neměla čas číst. Pohrávala jsem si s jejich myšlenkami, názory a doporučeními a přes ně nahlížela na to, co teď já žiju.

Jak ozdravné. Uvědomila jsem si, ve kterých oblastech mého života jsem už kráčela slepou uličkou a vůbec jsem neviděla, kde je třeba se přesměrovat.

Tělo a duše jsou spojené nádoby

Díky covidu jsem si pročistila obojí a jsem za to vděčná. Na začátku nového roku jsem tak důkladně zrevidovala svůj momentální způsob bytí a do toho nového vykročila očistěná na těle i na duši. To potřebujeme občas všichni. Protože – obrazně řečeno – jen do prázdné nádoby lze dolévat další čistou vodu tak, aby obsah zůstal čistý.

Po těch 2 týdnech, kdy jsem byla po těle fakt hodně unavená, následovaly téměř 3 týdny rekonvalescence.
Možná vás napadá, jestli jsem užívala nějaké léky nebo podpůrné prostředky. Ano, poslechla jsem tělo a skoro nejedla – tělo se nemuselo příliš zabývat trávením a mohlo energii využít pro imunitní systém. Doplňovala jsem si vitamin D, ten si dávám už od podzimu, stejně jako astaxantin a zinek. Pila jsem čerstvé zeleninové šťávy se zázvorem. A užívala různá homeopatika, podle měnících se příznaků. Ještě teď je beru, aby se tělo vrátilo do původní síly a taky na ztrátu čichu, který ještě nemám zpět na 100%

Možná jste taky v rekonvalescenci, pak by se vám mohlo hodit pár konkrétních homeopatických rad:

NA ZTRÁTU ČICHU A CHUTI :
NATRIUM MURIATICUM 30 C + PULSATILLA 30 C + HYPERICUM 30 C
NA FYZICKOU ÚNAVU:
CHINA RUBRA 9C + PHOSPHORICUM ACIDUM 15C
NA PSYCHICKOU ÚNAVU:
KALIUM PHOSPHORICUM 30 C
NA DOČIŠTĚNÍ DÝCHACÍCH CEST (STÁLE POKAŠLÁVÁTE):
SULFUR IODATUM 15 C

UŽÍVEJTE 2x denně 5 kuliček od každého – rozpouští se pod jazykem (předem ústa vypláchnout čistou vodou), poté 20 minut nejezte ani nepijte.
Z vlastní zkušenosti vím, že když chcete/potřebujete užívat vícero druhů kuliček je náročné si zkoordinovat, aby byl mezi jednotlivými dávkami odstup a pak jste ještě nic nekonzumovali. To pak jeden neví, kdy se může aspoň napít :))
V takovém případě se mi osvědčuje rozpustit od každého homeopatika 5 kuliček v 1 dcl zchlazené převařené vody např. do malé PET lahve. Chvíli protřepávat a denní dávku máte připravenou. Užívejte po doušcích během dne. Každý doušek na chvíli důkladně poválejte v ústech a spolkněte. Poté 20 minut nejezte a nepijte.

VŠECHNY CESTY JSOU V POŘÁDKU

Nechci tu rozdávat návody, jak se vyléčit z covidu. Každé tělo je jiné, bude mít jiné projevy a bude tedy potřebovat jinou péči. Každý z nás je jiný a bude vnímat jako užitečné něco jiného. Někomu vyhovuje polykání tabletek na imunitu, druhý si vezme bylinky, další důvěřuje homeopatii a někomu postačí síla myšlenky.

Chápejme, že i když se o sebe dobře staráme, neznamená to jistotu, že nebudeme nikdy nemocní. Nebojme se ale, jak to zvláneme. Důvěřujme, že vše se děje pro naše dobro. Třeba i ta případná infekce. Ale když už nějaký infekt přijde, naše tělo se nám odvděčí tím, že s vyladěnou imunitou se s ním mnohem lépe dokáže vypořádat.

Možná to vypadá složitě, až jste se zalekli. Ale nemusíte hned vyrazit mílovými kroky jako přejít na raw stravu a otužovat se v horských bystřinách při mínus 10´C. Tak to nefunguje. Zamyslete se, kde byste mohli začít, co je vám blízké. A vykročte. Máte jasný cíl, který za to stojí. Totiž pevné zdraví 😊

A vnímám, že tohle se dá aplikovat i na celou naši společnost. Pokud všichni budeme k péči o zdraví přistupovat zodpovědně, nikdy nás nemůže nějaký virus dostat. Prostě projde a my, posílení, jedeme dál.

Přeju vám šťastnou cestu životem,

Sylva